Světlé hnědé, delší vlasy mu padaly do bledého obličeje. Jeho jindy olivové oči mněly nádech do černa. Seděl na lavičce a zrak upíral k podlaze. Vypadal nervózně.

Potemnělou chladnou chodbou pomalu proplouval na druhy konec.Chlad necítil necítil žádné lidske emoce , strach lasku bolest , nic , byl jak kamenna socha . Nesoucítí , Nemiluje .

"Každý není z kamene , jako ty , Marcu."

"Někteří lidé mají srdce."